Teror samých jedniček: Proč v červnu kvůli vysvědčení stresujeme děti

Blíží se konec školního roku a s ním i každoroční rituál, který v českých domácnostech spolehlivě zvedá hladinu stresu na maximum. Na sociálních sítích se už brzy spustí lavina fotek hrdých maminek s popiskem - moje šikulka má zase samé jedničky. Jenže za touhle naleštěnou instagramovou hláškou se skrývá mnohem temnější realita. Realita plná dětského pláče, úzkostí, strachu jít domů. A to jsme jako moderní rodiče plní řečí o respektující výchově, ale v otázce školních známek se dál chováme jako by byl středověk.

Když se ze známek stává status mámy

Pojďme si nalít čistého vína. Ten obří tlak na to, aby mělo dítě na vysvědčení čistý řádek jedniček, často vůbec není o dítěti. Je o nás. O našem egu. Chceme mít doma premianta, abychom se mohly pochlubit babičkám, sousedkám a ostatním maminkám. Udělaly jsme ze školních úspěchů svých dětí vlastní vizitku. Když přinese domů trojku z matematiky nebo fyziky, nebereme to jako fakt, že mu prostě tyhle předměty nejdou. Bereme to jako své vlastní mateřské selhání. A tak místo podpory nastoupí křik, tresty a zákazy tabletů na celé prázdniny.

Děláme z nich neurotiky

Děti jsou dnes přetížené víc než kdy dřív. Mají hromady kroužků, úkolů a projektů. Když po nich vyžadujeme stoprocentní výkon ve všech předmětech, učíme je jediné. Že jejich hodnota jako lidské bytosti závisí pouze na tom, jaký výkon podají a jak je ohodnotí nějaká autorita. Trestat kreativní dítě, které nádherně kreslí a píše příběhy, za to, že mu nejde chemie nebo geometrie, je spíše zločin. Vychováváme z nich vystresované dospělé, kteří se v třiceti sesypou v korporátu se syndromem vyhoření, protože nebudou umět unést fakt, že nejsou ve všem nejlepší.

Život se neodvíjí podle známek

Vzpomene si dnes někdo z nás, co měl na vysvědčení v sedmé třídě na základce? Změnilo to nějak náš život? Vůbec ne. Úspěch v reálném životě neurčují jedničky z dějepisu. Určuje ho to, jestli je člověk flexibilní, jestli si umí poradit v krizové situaci, jestli je emočně stabilní a dokáže komunikovat s lidmi. Spousta trojkařů dnes úspěšně podniká a dává práci uštvaným jedničkářům, kteří celý život jen plnili příkazy ostatních.

Obejmout místo křiku

Až vám vaše dítě za pár týdnů přinese ukázat ten slavný kus papíru, nadechněte se. Než otevřete pusu a začnete kritizovat tu nešťastnou trojku, podívejte se na něj. Stojí před vámi živá bytost, která má za sebou deset měsíců tvrdé dřiny. Potřebuje slyšet, že ho milujete bez ohledu na to, jaké číslo mu nějaký učitel napsal do kolonky. Sbalte vysvědčení do šuplíku, kupte pohár zmrzliny a oslavte to, že jsou tu prázdniny. Protože zkažený začátek léta a narušená důvěra mezi vámi a vaším dítětem za žádné jedničky na světě nestojí.

Jak prožíváte konec školního roku u vás doma?